Sociální sítě postupně suplují stále více funkcí každodenní mezilidské komunikace. Jejich používáním vytváříme jakousi obecnou povahu našich sociálních životů, jakkoli se tváří individuálně. Možná právě kvůli této chiméře stále častěji bereme zavděk alternativními variantami života na síti, které nás oslovují svou specializací pouze na určitou oblast.
Vedle globálního Facebooku – globálního ve smyslu celosvětového i zahrnujícího velkou porci přátel uživatelů – se tak dostávají ke slovu i menší sociální sítě zaměřené na konkrétní skupinu podle statusu, zájmů či místa.
I v běžném životě málokdy sdílíme všechny informace nebo zážitky se všemi. V prostředí internetu proto stovky přátel na Facebooku raději třídíme do skupin, na Google+ zase pod heslem „Sdílejte na webu tak jako v životě“ oceníme funkci kruhů. Stále častěji však nacházíme zálibu ve službách určených přímo pro užší skupinu. Ať už je to Path – sociální síť pro rodinu a nejbližší přátele nebo Yammer – sociálně pojatý intranet pro firemní zaměstnance.
V obou případech služeb funguje princip ohraničené skupiny uživatelů. Sociální síť dostupná pouze v dané organizaci supluje do jisté míry tradiční intranet, přináší ale i nadstandardní prvky měnící firemní komunikaci i zavedené procesy toku informací. Yammer umožňuje totiž nejen sdílet soubory, organizovat schůzky a zadávat úkoly, ale i sdílet aktuální statusy, debatovat on-line a otevírat komentáře, hlasování či protinávrhy k jakékoliv záležitosti či nápadu.
V některých zaměstnaneckých skupinách vede tento způsob komunikace na příklad k potlačení e-mailové pošty. V situaci, kdy jsou pracovní záležitosti otevřené všem, kteří se o ně zajímají (nebo by měli), ztrácí přeplněná složka s doručenými e-maily ke všem záležitostem svůj smysl.
Technicky je omezení sociálních sítěk na určitou skupinu či organizaci řešeno nejčastěji pomocí principu poštovní domény. Zdá se, že ne nadarmo jej měl ve svých úplných počátcích i samotný Facebook, zamýšlený jako exkluzivní síť pro majitele e-mailové adresy harvard.edu.